Miniseriál: Chov psů z pohledu genetika – 1. díl

Chov psů z pohledu genetika – 2. díl

Chov psů z pohledu genetika – 3. díl

Chov psů z pohledu genetika – 4. díl

Chov psů z pohledu genetika – 5. díl

Jakou roli hraje genetika

Poohlížíte se po novém pejskovi? Takovém, který není přešlechtěný a nemá příliš vrozených vad? Pak vás bude zajímat náš nový seriál o genetice. Na pomoc jsme přizvali Ing. Alenu Svitákovou, Ph.D., majitelku chovatelské stanice a odbornici na genetiku a šlechtění psů. V 1. díle zjistíte, proč je genetika taková věda a jaké dovednosti musí ovládat pravý chovatel psů.

Dovolte mi se na začátek naší série článků trochu představit. Profesně se šlechtěním zvířat, konkrétně šlechtěním masného skotu, zabývám již desátým rokem (nepočítám studium na vysoké škole). Moje láska k masňákům, jak je familiárně nazýváme, mě také přivedla k plemeni psů – australskému ovčákovi.

A tím začalo i moje studium genetiky psů. Během let jsme s kolegy z Výzkumného ústavu živočišné výroby uspořádali mnoho seminářů pro pejskaře v různých formátech – sérii jednodenních seminářů nebo dvoudenní cykly. Cílem bylo a stále je pomoci lidem v orientaci v této problematice.

Co je genetika a populace

Genetika = věda o dědičnosti a proměnlivosti organizmů. Už z této definice vyplývá, že je nutné mít v populaci rozmanitost. Jinak by to byla pěkná nuda a všichni jedinci by byli stejní.

Co je vlastně populace? Na to není jednoznačná odpověď, alespoň v dnešní době ne.

Tradičně se za populaci považuje soubor jedinců daného plemene žijící na jednom místě – a tady je dle mého trochu úskalí. Z logiky věci by se mělo jednat o náš stát. O těchto jedincích si vedeme záznamy a máme k dispozici lepší/horší databázi.

Jenže v době, kdy není problém překonávat vzdálenosti, by se označení „populace“ měla rozšířit na všechny žijící chovné jedince plemene. Pro praktické použití je však jasné, že i toto pojetí je nepraktické. Proto tedy kompromis.

Používejme jedince napříč státy, ale hlídejme si tok informací. Protože o tom je chov a potažmo šlechtění. Je to vždy o výběru jedinců, kteří by měli být lepší, měli by se více přiblížit plemennému ideálu popsanému ve standardu plemene. Nebo se jen můžeme pokusit vylepšit nedostatky rodičů.

Faktor, který rozhoduje při párování rodičů vašeho budoucího pejska

Základem při sestavování rodičovských párů je ZNALOST. S většinou nedostatků chovných jedinců se dá na základě jejich znalosti pracovat. Některé se projeví rychleji, u některých je třeba několika generací.

Ale to, že to nevzdáme a pokračujeme, je znak pravého chovatele a to správné chovatelství, šlechtění. A to je dovednost, za kterou majitelé odchovů platí.

Protože znalosti nerostou na stromech a chovatelé se musí neustále vzdělávat, což je nejen časově náročné. Mnoho dovedností přijde v chovatelství až časem, nebo tréninkem.

Chovatelský oříšek aneb co všechno hraje při šlechtění psů roli

Mnoho lidí považuje genetiku za těžký obor. Podle mě je to spíš o tom, že studiu nechtějí věnovat potřebný čas. Genetika je skvělá v tom, že má své základní kameny a mezi nimi dané vztahy. Když pochopíte tyto věci, je pak jednodušší se v dané problematice orientovat.

Problémem je, že příroda to zařídila tak, aby některé vztahy byly pěkně komplikované a pro nás chovatele poskytovaly pořádný oříšek k rozlousknutí. Dalším faktorem, který práci chovatele znesnadňuje, je to, že vše musí do sebe dokonale zapadnout, jako poslední dílek puzzle do skládačky.

Genetika + výživa, výchova, výcvik,… + trocha štěstí.

Kdyby to však bylo jednoduché, dělá to s úspěchem každý 😉 V příštím díle nás čeká výběr chovného páru.

---

Správnou výživu podpoříte především výběrem kvalitních krmiv pamlsků. Tréninkové, dentální, masové, žvýkací, hypoalergenní pamslky, všechny je najdete i u nás na e-shopu. Vyberte takový, který vašemu pejskovi chutná, a podle toho, k jakému účelu je pamlsek vyrobený.